Středa 26. května 2004
Věžním hodinám ještě neodzvonilo

Ročně zmizí z věží desítky starých hodin. Ty zbývající se před nechtěnou modernizací snaží uchránit restaurátoři.
Za ciferníky věžních hodin, oddělených od vnějšího světa silnými zdmi a ztrouchnivělými dřevěnými schody, přežívá zapomenutý svět. Šero, tma proříznutá paprsky slunce, letité vrstvy prachu, ptačího trusu, staleté harampádí, cáry pavučin. Někde uprostřed stojí v polorozpadlé skříni rozvážně tikající hodinový stroj, často ale už jen neživý mechanismus, vytrvale bojující s korozí a drzostí holubů. Nebýt tikání hodinového stroje, jiné důkazy o plynutí času by tady nebylo možné najít...

JANA DOLEČKOVÁ

Jeho původní profese je akademický sochař. Už v dětství jej ale zlákal svět za ciferníky hodin. Nejprve malých, pak těch největších, věžních. Dnes se živí jako jejich restaurátor. Staré mechanismy se mu pod rukama mění v technické nádhery, které mohou další stovky let odměřovat čas stejně spolehlivě, jako v minulosti. Na jeho práci ho nejvíce fascinuje, že se nedá ošidit. "Když opravíte hodiny, máte jen dvě možnosti, jdou nebo nejdou, " říká Petr Skála ze Sadské, který se se svou ženou Melanií věnuje restaurátorství už třináct let.

Vy tedy nejste původní profesí hodinář?
Jsem akademický sochař. Hodiny jsem ale opravoval už od dětství, byl to můj koníček. Pamatuji si na své dětství u babičky, jak jsem se na zápraží vrtal v hodinkách a snažil se je opravit.
Restaurátor věžních hodin nebo akademický sochař. Lze tyto dvě profese vůbec srovnávat? Kde je ten podstatný rozdíl?
Když pracujete na nějaké soše a dokončíte ji, nikdy nevíte, jestli je dílo zdařilé. Může se vám líbit, ostatním ne. Je to věcí vkusu. Hodiny vám moc možností nedávají, bud' jdou, nebo nejdou.
Uvažoval jste už někdy dříve, třeba u babičky na zápraží, že byste se opravou hodin, a dokonce věžních, živil?
To opravdu ne, nikdy mě to nenapadlo. Dostal jsem se k tomu náhodou. Po devadesátém roce, když se začaly opravovat kostely, za mnou přišel soused s tím, že dostal zakázku na opravu věžních hodin. A já mu pomáhal.
Tehdy odstartovala vaše kariéra restaurátora?
V té době jsme s manželkou přemýšleli, co dál. Měli jsme v záloze několik alternativ a nakonec zvítězily hodiny. Dodělali jsme práci, kterou jsme ještě měli jako sochaři, a vrhli se do práce. Brzy jsme zjistili, že nám na nic jiného nezbývá čas.
Co vás na této práci nejvíc fascinuje?
Nedá se ošidit. Jde o skutečný pocit z práce, silný pocit. Rozdíl mezi tím, jak hodiny vypadají před restaurováním a po jejich obnovení, je propastný. Na počátku je to troska, ze které se postupně stává technická nádhera. Člověk navíc musí být do hodin děsný fanda.
Věžní hodiny jsou staré krásné stroje. Musí mít za sebou skutečný kus historie. Dnes je ale doba modernizace, naplňuje se i jejich osud?
Bohužel ano. Hodinové stroje, i ty, které mají vzácnou historickou hodnotu, mizí každoročně po desítkách. Nahrazují je moderní, většinou elektrické stroje, nebo jsou při přestavbách nenávratně znehodnoceny. Smyslem naší práce je právě záchrana těch starých hodin, kletým se zatím daří takovému konci uniknout.
Modernizací tedy ztrácí hodiny na ceně?
Co se týče té historické, tak jednoznačně. Platí to u všech hodin. Jestliže se z nich vymontuje původní hodinový strojek a nahradí se novým moderním, ztratí svoje kouzlo a cenu nejen demontovaný strojek, ale i celé hodiny. Starý mechanismus, který uvnitř po staletí tikal jako jejich železné srdce, to je to kouzlo podstaty věžních hodin.
Vaší prací je tedy vdechovat život historii. Jak dlouho pak takové zrestaurované hodiny dokáží vyměřovat čas?
Původní staré hodiny nejsou jen památkou, ale především odolným mechanismem. To vlastně dokazují tím, že jsou schopné odměřovat čas desítky, ba i stovky let. A když se pečlivě zrestaurují, může takový stroj znovu fungovat stejně dlouho, nebo možná i déle. Restaurováním se hodinám vrací nejen původní krása, hodnota o kterou stavitelé hodin vždy v minulosti usilovali, ale i technická dokonalost.
Jak je na tom z hlediska hodinářského bohatství Středočeský kraj a konkrétně pak Nymbursko?
Střední Čechy obecně jsou na staré hodiny bohaté. Pro památkáře zpracováváme takový průzkum, jezdíme po kraji a dokumentujeme staré hodiny. Objevili jsme už spoustu skutečných pokladů. Nymbursko se může pochlubit asi třemi desítkami starých věžních hodin. Více než polovina strojů je ale nefunkčních a většinou v zanedbaném stavu.
Říkáte skutečné poklady? Kam za nimi u nás? Přenádherné hodiny je možné vidět na věži kostela v Kněžicích, na Loučeni, ve Velelibech, Dymokurech, které se datují do roku 1869, nebo v Chroustově, kde je jeden z prvních strojů mistra Hainze.
Lze vyčíslit hodnotu takového stroje?
V podstatě se nedá vycházet z ničeho jiného než z ceny, kterou by v případě prodeje bylo možné za hodiny utržit. Ta je navíc pokaždé jiná. Naopak historická hodnota strojů neustále roste.
Dokázal byste říct, které hodiny na Nymbursku jsou vůbec nejstarší?
To nevím. Jsou stroje, které ani nejsou datované. Je pravda, že ve většině případů lze stáří hodin alespoň přibližně odhadnout, například podle data přestavby věže. Když ale není na hodinách datum, člověk je většinou v koncích. Hodináři v minulosti pracovali svým zajetým způsobem, tak jak byli naučení a zvyklí po předcích. Někteří tak byli padesát let napřed, jiní pozadu. Těžko se pak jejich výtvory škatulkují.
Skrývají takové staré věžní hodiny tajemství nebo svědectví o své minulosti?
Jistě. Když se před restaurováním hodiny rozeberou, lze najít i záznamy o tom, jak je kdo opravoval. Hodináři mívali takový zvyk.
Uvedete nějaký příklad?
Janatovy hodiny v Městci Králové. Pocházejí z roku 1855. Při jejich restaurování jsme našli různé nápisy vypovídající o jejich historii. Například zmínka o generální opravě z roku 1945. Následoval údaj z roku
1951, kde stálo, že stroj byl opraven za vlády komunistů. My dodali poznámku, že jsme stroj restaurovali po jejich pádu.
Opravoval jste někdy hodiny v cizině, nebo je vaše teritorium jen v Čechách?
Dá se to tak říct. Představa, že bychom jezdili tisíce kilometrů... to je nereálné. Pamatuji si, když jsme restaurovali hodiny ve tři sta kilometrů vzdáleném Frýdku Místku, a to už byl problém. Ono to lze, ale zkuste si celé mechanismy zabalit, odvést a zase vrátit zpět. Jsou to celé systémy rozvodů k ciferníkům, táhla k cimbálům a podobně. Součástí restaurátorských prací je navíc i úklid ve věži.
Hodinám, i když ne zdaleka všem, pomalu odbíjí, jak jste sám připustil. Tiká i samotnému restaurátorství?
Restaurovat se bude do doby, dokud bude co restaurovat. Zatím na obnovu čeká ještě řada historických perel. Doufám, že zůstanou zachovány i pro další generace...